Přišlo nám psaní od pana Vorala ze Sobíňova - edit delete

25.9.2017 | Bohumír Nikl

JSOU VŠUDE

Známe je všichni, jsou v každém městě, vesnici i v nejzastrčenějších koutech naší vlasti.

Jsou všude tam, kde vede silnice a kde často, méně často a v poslední době někde skoro vůbec, jezdí veřejná doprava.

Ano, věřím, že jste všichni poznali, že mluvím o zastávkách.

A zase, místo od místa jsou jiné. Někde se o ně léta vzorně starají, někde jim to už pro změnu vůbec nestojí za nějaké to starání, protože všichni mají auta a někde pro změnu už nemá z této zastávky kdo odjet. Vesnice vymřela!!

Jsou staré, ošklivé, moderní i krásné, jsou historické, rezavé i natřené, jsou prosklené, (o ně se zabíjejí ptáci) i vybydlené a také zabydlené,(třeba bezdomovci), jsou vysklené i vytlučené, dřevěné i kamenné.

Celkově tvoří okolní kolorit každé i sebemenší silničky, kde se kdy v minulosti pohyboval autobus, kde kdysi a někdy i v současnosti někdo nastupoval nebo vystupoval.

Jezdilo a jezdí se od nich za prací, do školy i školky, do kina, divadla i za jinou zábavou. Co zažily loučení, polibků i slz.

Lidé je využívali i k rychlému ukrytí před deštěm, bouřkou a hromobitím. Někteří je používali k milostným schůzkám, jsou výchozím bodem k turistickým pochodům, za poznáváním krás naší vlasti, ale i za obyčejným nákupem pro rodinu.

Scházela a někde se u nich stále schází mládež na pokec, první cigaretu nebo i pivo.

Kdo z nás by se neradoval, když se po úmorném dni vracel z práce nebo školy a zahlédl tu svou. Byla znamením, že se naše denní trmácení za školou nebo prací končí, že nám zbývá jen pár kroků a jsme doma. Být doma je krásné a tu první informaci, že jsme doma nám dá zastávka.

Ale proč jsem se tak rozepsal.

Ve Ždírci nad Doubravou jsem jezdil léta okolo dvou starých ošuntělých autobusových zastávek a léta jsem si říkal, že jsou hezké a mají nadčasovou stavbu se zajímavým tvarem. Kdo ví, jak dopadnou?

Letos jsem se dočkal. Jednoho dne jsem okolo jedné z nich uviděl něco jako stan, nebo pořádnou plachtu, z pod které se prášilo. „Copak se to děje,“ jsem se sám sebe ptal a hned jsem si mohl odpovědět. „To se asi tryská kovová konstrukce zastávek, copak z toho asi vzejde?“

A dočkal jsem se, po nějaké době se nejdříve jedna a pak i druhá zastávka vyloupla v plné kráse, časem se tam vrátily pěkně udělané lavičky, hezká zámková dlažba a částečně i zasklení.

Dnes mohu říct, že se zastupitelstvu ve Ždírci nad Doubravou povedlo něco, co se jen tak nevidí. Místo jednoduchého zbourání a ve výběrovém řízení koupené nové zastávce, si dalo tu práci, že nechalo posoudit statiku konstrukce a když vyhověla statika, tak se s citem pustili do jejich opravy a povedlo se jim to na jedničku.

Vždyť nejen já, který si zde vyzvedával svou nastávající při příjezdu z Hradce, ale vlastně všichni obyvatelé sem přijížděli, přijíždějí a budou přijíždět.

Každý z nich se bude těšit, až uvidí tu svou zastávku a bude DOMA.

Přeji všem, krásný domov a krásné dny.
Vratislav Voral, Sobíňov