Úvod ke zveřejnění zajímavostí ze Ždírecké minulosti

V posledních letech, a to zvláště v souvislosti s rozvojem internetu, se mezi lid­mi značně rozšířilo rodopisné – genealogické – bádání. Kulturní člověk se přirozeně za­­­jímá o svou minulost a minulost svého rodu. Chtěl by poznat historii svých předků po­kud možno co nejdále do minulosti. Dává mu to možnost zamyslet se přitom také sám nad sebou.

„Všem nám, kdo máme to štěstí i trápení, že žijeme u nás a že sem patříme, vy­ku­ku­je sláma z bot ... otevřte staré matriky, popsané zažloutlými jmény těch, kdo byli před námi! Voní hlínou a větrem a chlévem ... Člověk je svérázně nevděčný tvor. Zná dě­­jiny Země a ví, kudy táhl Cézar do Egypta a kudy Hanibal na Řím ... Ale neví, čím byl jeho vlastní pradědeček, jak se jmenovala jeho vlastní prababička za svobodna a ne­­­ví, odkud kam se harcovali a co je všechno potkalo, než začal on sám užívat krás a stras­­tí tohoto světa. A dokonce ztrácí i představu, co to znamenalo vonět hlínou, vět­rem a chlévem. Že to znamenalo celý život pracovat od růžového svítání až do černé no­­­ci, a že přes všechnu tuto práci mohly udělat škrt jediné kroupy, jediná průtrž mra­čen, vichřice, anebo velká voda. Jistěže se i radovali, a dovedli to, a ne zřídka a ne po­ti­chu. Aby byli živi v bázni a nejistotě, na to jim stačil pohled na oblohu anebo myš­lenka, co bude asi zítra, či za měsíc a za rok. Především z této jejich bázně a nejistoty ros­tl krůček po krůčku a kámen po kameni náš pohodlný, sytý, elektronkový dnešek. Dne­šek, kdy lidé znají jiné bázně, nejistoty a smutky, ale to jsou povětšinou takové staros­ti, o kterých by ti, kdo žili před námi, asi říkali, že by je chtěli mít.“

To, co napsal ve své knížce Střevíce z lýčí František Nepil, plně vystihuje touhu mno­hých vypátrat odkud, z čeho, a hlavně z koho pocházíme.

Jednou z nich je i Věra Novotná z Velvar (1974), s mírnou nadsázkou můžeme ří­­­ci ždírecká rodačka, protože jejím otcem byl zdejší František Novotný ml. (1940-1998), syn ždíreckého starosty a prvního poválečného předsedy MNV, rolníka Fran­tiš­ka Novotného ze statku čp. 19. Ta již po několik let objíždí archivy ve snaze najít v nich sto­py svých předků z rodů Novotných a Sedlákových ze Ždírce. Její velkou před­­­ností je, že si své poznatky nenechává pro sebe, ale velkoryse je nabízí i městu Ždír­ci nad Doubravou. Tak například do katastrální mapy z roku 1838, ve kte­ré jsou za­­znamenána čísla parcel, zapracovala tehdejší popisná čísla k jednotlivým sta­vebním par­celám ždíreckých usedlostí a domků. Tuto práci spolu s doprovodným tex­tem předklá­dáme nyní ždírecké veřejnosti. V archivech objevila i nejrůznější za­jí­ma­vosti o dáv­ných ždíreckých obyvatelích, které jsou rovněž součástí této práce. Později, po­dle jejích slov, přibudou ještě poznatky o katastrech (Tereziánském, Josefínském a Stabil­ním), o robotních seznamech a vůbec vše, co při svých pátráních v za­prášených ar­chi­vech objeví o Ždírci. Do archivů s cílem odhalovat ždí­rec­kou mi­nu­lost zajížděli dří­ve občas ždírečtí amatérští historici Josef Bílek a Jan Mí­sař. Ti už bohužel nejsou mezi ná­mi. Buďme vděčni, že se našel někdo, kdo v jejich bo­hu­libé činnosti pokračuje.

Květen 2009, Václav Fidler.