Antonín Sedlák edit delete

16.11.2006 | Jiří Pavlíček

Antonín Sedlák se narozdil ve Ždírci v roce 1863. Otčímem mu byl p. Tláskal, který se přistěhoval z Hlinska. P. Tláskal dříve působil jako ran­ho­jič ve vojsku maršálka Radeckého a tamní nabyté zkušenosti s lé­čením ran a nemocí předal i své družce a jejímu synovi. Naučili se od něj léčebným procedurám a přípravě hojivých mastí. P. Tláskal koupil ve Ždírci chalupu čp. 55 s hospodou od původního majitele Šantrůčka. Odtud získal přízvisko "Šantrůček".

Antonín Sedlák se vyučil ve Vídni zámečníkem a tam také po  vyučení pracoval. Docházel do Vídně ze Ždírce pěšky, cesta mu trvala dva dny. Před první světovou válkou pobýval nějaký čas na Ukrajině a pracoval tam jako obchodní zástupce ve firmě na cukrovarnické stroje poblíž Kyjeva, kterou vlastnil jeho strýc, matčin bratr. Lze předpokládat, že si za pobytu v Rusku zdokonaloval i své ranhojičské umění. Strýc tam v období bolševické revoluce přišel o veškerý majetek i o život, vyvraždili i celou jeho rodinu.

Antonín Sedlák po návratu domů asi v roce 1918 pomáhal matce v men­ším hospodářství a spolu s ní pomáhal zbavovat lidi z oko­lí  bolestí z úrazů a nemocí. Svoje léčebné přípravky posílal i vzdáleným příbuzným do Chicaga v USA. Jeho oficiálním povoláním bylo zastupování První české vzájemné pojišťovny a Ha­sičské pojišťovny. V roce 1927 byl zvolen osmým ždíreckým starostou po Josefu Kadlecovi. Úřadu se však pro vážné onemocnění záhy vzdal. Matka mu zemřela asi v roce 1921. Ve svých pětapadesáti letech se ože­­nil s Anežkou Hoškovou (1888 - 23.3.1954), která pocházela z Malé Losenice z rodiny s devíti dětmi. Ta mu pak také pomáhala i v léčitelství. Nejvíce úspěchů měli s léčením povrchových ran, zlomenin a v "trhání" zubů. K "Šantrůčkovi" jezdili o pomoc lidé ze širokého okolí. Připravoval červené masti na záněty a vředy, černou hojivou mast, žlutou na revmatické bolesti a zelenou na lupenku. Žlutý rozmarýnový olej pak byl na angíny a bolesti v krku, žaludeční kapky byly zelené. K přípravě těchto léčebných prostředků se užívaly přírodní, nikoli chemické ingredience, zvláště nejrůznější léčivé byliny. Část z nich pěstovali Sedlákovi na vlastní zahradě a potřebné byliny mu dodávali známí sběratelé léčivých rostlin ze širokého okolí. Léčitelská činnost Sedlákových se nejvíce rozrostla v době mezi oběma světovými válkami, i když Antonín Sedlák musel strpět časté pronásledování a úřední obtěžování se zákazy činnosti ze stra­ny některých lékařů, jimž svými příznivými výsledky pochopitelně konkuroval. Když selhala lékařská péče studovaných doktorů, šlo se obvykle k Šantrůčkovi jako k poslední instanci. A ten většinou pomohl. Někdy se o tom hovořilo doslova jako o zázraku. Mnoha lidem zachránil údy před amputací a někdy i život. Mj. zachránil ruku postiženou prudkou otravou z rybí kosti a doslova život primáři chirurgie z nemocnice v Německém Brodě, zdravotnímu radovi Zahradnickému. Ten mu pak z vděčnosti vystavil dobrozdání k legálnímu provozování léčitelské praxe. Škoda, že se Antonín Sedlák-Šantrůček nedožil dnešní doby, kdy opět přicházejí ke slovu přírodní byliny a přípravky.

Protože stará nízká chalupa se stodolou stojící těsně u sil­­nice (nynější Chrudimská ulice) již nevyhovovala, nechal si Antonín Sedlák postavit v letech 1941-1942 od stavitele Pavlíčka z Krucemburku v zahradě novou výstavní vilku.

Antonínu a Anežce Sedlákovým ze tří synů zemřeli dva ještě  v útlém věku. Do dospělosti vychovali jediného syna  Antonína. Ten vystudoval gymnázium a po válce v roce 1946 se  oženil s Vlastou Solničkovou ze Štikova, se kterou  se přestěhovali k manželčiným rodičům do Hoštky u Litoměřic.